Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29
Uzávěrka zpravodaje Sedlničan 1/2024 dne 29. února 2024
1
Mojito Party
2 3
4 5 6
Seminář pro občany "Jak na úsporné bydlení"
Studénka prodej drůbeže
7 8
SMYSLOHRANÍ V KLUBÍKU pro děti 1-6 let
Velikonoční tvořivá dílnička s Klubíčkem
9 10
11 12 13
Oznámení o přerušení dodávky elektrické energie č. 11006093056
14 15 16
Prodejce ovocných dřevin
17
18 19
Velikonoční workshop
20
Seminář k programu NZÚ LIGHT
21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Osobnosti

Osobnosti

Freiherr Josef von Eichendorff

Josef Freiherr von Eichendorff (*1788 - 1857) - německý romantický básník a majitel panství obce Sedlnice. Nevíme přesně, kdy básník poprvé trávil delší dobu v Sedlnicích. Jisté je, že už v době, kdy ještě zastával v Berlíně jako královský radní vysoký úřad, rád trávil v Sedlnicích dovolenou. Nechal panské sídlo přestavět a zařídit. Víme, že 2. července 1837 zde slavila zásnuby jeho jediná dcera Theres. Od doby, kdy už byl v důchodu, v Sedlnicích trávil každoročně teplé letní měsíce. Léto 1857 přineslo stárnoucímu básníkovi radost i žal. Bylo mu dopřáno být přítomen 19. srpna 1857 v místním kostele křtu své vnučky Hedviky, ale v témže měsíci umírá jeho starší vnučka Helena, která je pochována u jižní zdi sedlnického kostela. Netrvalo dlouho a smrt povolala i jeho. Umírá 26. listopadu 1857 ve věku 69 let v domě své dcery Theresy v Nyse ve Slezsku na zápal plic. Ještě na konci 19. století žili v Sedlnicích lidé, kteří Eichendorffa osobně znali. Jeden z nich jako chlapec sloužil v zámku a často nosil básníkovi občerstvení pod Eichendorffův dub v lese, kde tento při procházkách často rád odpočíval. Z vděčnosti k básníkovi postavili Sedlničtí v červenci 1932 při vchodu do brány zámku pomník. Zachoval se velice přívětivě dopis adresovaný příteli profesorovi Schaterovi z Ratiboře: Milý starý příteli! Po dvouleté absenci jsem opět dorazil do Sedlnic. Nemohu si odpustit Tě bratrsky pozdravit a vyslovit prosbu, která mi už dlouho leží na srdci. Srdečnou prosbu, bys následující volné dny (samozřejmě nemáš-li nic lepšího na práci) nestrávil u nás v Sedlnicích, bychom konečně jednou staré přátelství a vzpomínky na mladistvé hrdinské činy opět občerstvili. Najdeš zde kouzelnou krajinu, úplný klid a vzájemnou radost ze setkání. Nejbližší železniční stanice je Studénka, kam ale vlak od Ratiboře dorazí až v deset hodin večer a dále není žádný dopravní prostředek k dispozici. Když nám (jak doufám) chceš udělat radost svým příjezdem, podej prosím zprávu, aby Tě ve Studénce čekal kočár s koňmi. Tedy na brzké radostné setkání.

Sedlnice u Příbora na Moravě, 26. května 1853

Tvůj věrný Eichendorff

 

Simper Josef

Josef Simper (*? Sedlnice - 1914)
dobrodinec obce Sedlnice, velkou část svého jmění odkázal rodné obci

Ve škole a na obecním úřadě visel až do roku 1945 obraz muže v nejlepších letech, pod kterým bylo napsáno:
"Josef Simper, dobrodinec obce." Kdo byl tento vážený muž? Mladší syn ze statku č. 95 (dnes Mrkvicovi). Pustil se "do světa" a kolem roku 1880 dorazil až do Ameriky. Zde se vypracoval až na váženého farmáře a klenotníka. Po smrti své ženy se vrátil stárnoucí muž do vlasti.
Skonal na začátku války r. 1914 ve Švýcarsku. Ve své závěti odkázal velkou část svého jmění rodné obci. Přál si, aby Sedlnice měla Hospodářskou vzorovou školu. Válka však ukončila i tento šlechetný plán. Většina peněz uložených v rakouských bankách ztratila po pádu Rakouska svou cenu. O zbytek peněz se soudila Simprova dcera s obcí. Po dlouhých procesech zbylo obci 32 000 Kč, které už na zřízení školy nestačily. Obnos byl rozdělen mezi obecnou školu a chudinský fond.

 

Zábranský Jan

(básník doby Národního obrození)
Málo vzpomínanou osobností, která v Sedlnicích působila, je obrozenecký básník Jan Zábranský. V letech 1800-1817 vedl zdejší duchovní správu. Udržoval styky s Josefem Dobrovským, kterému sbíral materiál pro jeho připravovaný sborník Jazyka českého. Dopisoval si také s V. M. Krameriem.
Jan Zábranský psal básně hlavně pro děti. Tři z nich vyšly v knize Antonína Puchmajera "Sebrání básní a zpěvů" ve II. svazku vydaného v Praze r. 1797. Verše pro mládež shrnul do sbírky "Pamlsky", kterou vydal v Opavě. Jan Zábranský zemřel v Kroměříži jako kanovník.